TOP svět 30. 3.-5. 4. 2020

5 měsíce před 17

Ekonomická krize způsobená karanténou zapříčinila mnohá úsporná opatření, po nichž sahají kulturní instituce na celém světě a které se nejvíce dotýkají freelancerů – Souhrnná zpráva o Maďarsku – Obristův nápad.

1/ Vyhazovy v muzeích umění

CSW Kronika, Bytom, zdroj: wikimedia commons, Adam Koj

Ekonomický deficit způsobený karanténními opatřeními se kulturní instituce, případně jejich zřizovatelé, snaží řešit různými způsoby. Nejpřijatelnějším, pokud jsou k tomu vhodné podmínky, je pochopitelně organizace státní a regionální podpory institucím, které ze své podstaty spoluutvářejí identitu místa a aktivně vstupují do komunikace s veřejností. O pozitivních příkladech jsme již v rubrice TOP svět informovali. Pozice kultury obecně je však v různých zemích a oblastech různá a její funkce je chápána taktéž rozdílně. Situace však je velice složitá i tam, kde se kultuře obecně daří lépe. Proto není přílišným překvapením, že pozitivní příklady podpory mají i svůj protipól. V minulém týdnu se proto polské Občanské fórum současného umění (Obywatelskie Forum Sztuki Współczesnej), umělecká a kurátorská platforma prosazující změny legislativy a chodu institucí, které by umožnily zlepšení situace v kultuře, zastalo pracovníků Centra současného umění Kronika v Bytomu (CSW Kronika). Právě tam bylo v rámci úspor přistoupeno k rozvázání spolupráce s řadou kurátorek a kurátorů. Prohlášení fóra se zastává především těch, kteří pracují na částečné úvazky nebo na dohodu: „Je pobuřující, že se epidemie stává záminkou k úsporným opatřením a vykořisťování zaměstnanců pracujících na částečný úvazek.“ Podle fóra je velice snadné oslabit tým spolupracovníků a rozbít dobře fungující síť, jejíž zpětné nastolení a fungování bude obtížné obnovit. Dopis, v němž je vznesen požadavek podpory CSW Kronika a jeho zaměstnancům či zaměstnankyním, byl publikován v pátek a adresován ředitelce Kroniky, Krystyně Jankowiak – Markwici a starostovi Bytomu, Mariuszi Wołoszovi. K podobným opatřením však nyní sahají i významná muzea umění ve Spojených státech amerických nebo mezinárodně aktivní aukční síně. Artforum i The Art Newspaper referují o situaci v newyorských institucích, jako je MoMA, Whitney museum nebo The New Museum. Museum of Modern Art například neobnovilo smlouvy se zaměstnanci a zaměstnankyněmi edukačního oddělení pracujícími na volné noze. Poslední honoráře jim byly vyplaceny 30. března. Podle tiskové mluvčí muzea, Amandy Hicks, bylo muzeum nucené čelit bolestné realitě právě neprodloužením smluv tam, kde to bylo možné, ačkoliv jedním dechem oceňuje přínos těchto edukačních pracovníků a pracovnic. Propuštěných bylo celkem osmdesát pět. The New Museum poslalo na nucenou dovolenou celou třetinu personálu, tzn. cca padesáti osobami, Whitney museum rozvázalo pracovní poměr se sedmdesáti šesti lidmi, kteří neměli možnost pracovat z domu. Podobná úsporná opatření, jimiž trpí zejména freelanceři, byla zavedena i v jiných částech země, jako například v San Franciscu. Aukční domy Sotheby´s a Christie´s omezují zaměstnanecké počty a mzdy redukují až o dvacet procent, benefity, jako jsou výjimečné odměny, jsou úplně pozastaveny (více zde).

2/ Zpráva o krizi kultury, vzdělávání, vědy a médií za vlády Viktora Orbána

Viktor Orbán, zdroj: wikimedia commons, Estonian Presidency

Podrobný rozbor situace na poli kultury, vědy, vzdělávání a médií s názvem Hungary Turns Its Back on Europe: Dismantling Culture, Education, Science and the Media in Hungary 2010–2019, jenž je volně ke stažení na stránkách OHA (Oktatói Hálózat), je výsledkem dobrovolné práce třicítky maďarských osobností působících v různých, především humanitních odvětvích. Hlavním cílem projektu, jenž byl publikován nezávislou organizací Humán Platform a organizován společností OHA, je podle Gergelyho Nagye učinit viditelným a srozumitelným to, co prozatím zůstávalo mezinárodnímu publiku skryto. Jde především o postupnou deliberalizaci maďarské společnosti a způsob, jakým v Evropské unii funguje stát, jenž se potýká se stále více autokratickými sklony předsedy vlády Viktora Orbána, jenž opětovně nastoupil na svůj post v roce 2010. Obsáhlý dokument, který čítá přes osmdesát stran čistého textu, se snaží odpovědět na poměrně jednoduchou otázku, s níž jsou mnozí autoři či mnohé autorky konfrontováni/y ze strany zahraničních kolegů, kteří těžko chápou maďarskou situaci. Ona otázka zní: „Jak to u vás chodí“, odpověď na ni je však složitější a jak uvádí Nagy, je dokonce velice obtížné ve sledu všedních dní přesně vypozorovat a pojmenovat ty nejpalčivější momenty. O to se pokusila právě zmíněná publikace, která podává ucelený souhrn situace, kdy se Orbánovi podařilo malými postupnými kroky docílit nejen ostrakizace jeho nepřátel, ale zejména zcela si podmanit veškeré veřejné instituce a hlídat především toky peněz. Právě jedním z mnoha poselství zveřejněného reportu je skutečnost, že v Maďarsku stále existuje odpor vůči Orbánovým krokům i přesto, že se snaží své protivníky postupně eliminovat. Jeho největšími nepřáteli jsou univerzity a jejich akademičtí pracovníci a pracovnice, umělci a umělkyně – obecně intelektuálové/ky. V tomto směru patří mezi jeho největší „úspěchy“ odchod Sorosovy Středoevropské univerzity (CEU) z Budapešti v roce 2018, jež následného roku přesídlila do Vídně (viz TOP týdne). Jak ve svém článku Nagy podotýká, dalším poselstvím zprávy je skutečnost, že totéž se může stát i v dalších evropských, ale i jiných zemích.

3/ Nápad Hanse Ulricha Obrista v době krize

Hans Ulrich Obrist, zdroj: flickr Ars Electronica

Zpravodajské servery The Guardian a The ARTnews citovaly známého, původem švýcarského kurátora Hanse Ulricha Obrista, jenž působí jako umělecký šéf londýnské Serpentine Gallery. Obrist přišel s myšlenkou inspirovanou projektem Franklina D. Roosevelta New Deal – the Public Works of Art Project, který ve třicátých letech minulého století, tedy v době ekonomické krize a recese, zaměstnal mnoho umělců a umělkyň a mnohdy i nastartoval jejich kariéry (Pollock, Rothko). Do Rooseveltova projektu, jenž byl koordinován společností Works Progress Administration, bylo zapojeno až osm milionů Američanů, z toho cca 3700 umělců a umělkyň. Dohromady vzniklo kolem 15 tis. uměleckých děl. Všichni, kdo byli zapojeni, dostávali platy a vytvářeli umělecká díla ve veřejném prostoru – ať se jednalo o tzv. muraly, nebo site – specific projekty či sochařská díla určena do prostoru nebo spojená s architekturou. Tento Rooseveltův projekt, jenž by se měl v Británii nyní zopakovat, aktivizoval uměleckou scénu, podpořil ji a zároveň mnohé přinutil, aby vstoupili/y ze svých komfortních zón. Podle Obrista je právě doba koronavirové krize ten pravý čas, kdy podobný projekt zopakovat.

Příspěvek TOP svět 30. 3.-5. 4. 2020 pochází z Artalk.cz

Přečtěte si celý článek