Po Escobarovi vyjednávačem míru. V dramatu Sergio září herec Moura

6 měsíce před 18

Po Escobarovi vyjednávačem míru. V dramatu Sergio září herec Moura

Moura, který v druhé řadě seriálu Narcos dovedl i Escobara proměnit v zasmušilého strýčka se psíma očima, má talent vdechnout přesvědčivost komukoli. Brazilského diplomata OSN Sérgia Vieiru de Mella, o jehož posledních životních etapách snímek pojednává, zpodobnil jako muže ušlechtilých, až dětinských ideálů, který touží být neustále v přední linii. Ať už je to ozbrojeným konfliktem zmítaný Východní Timor, kde se de Mello podílel na ustanovení nezávislého státu, či Irák, kam odjel na svou poslední misi.

"Vítejte v první lize," říká mu v roce 2003 americký velvyslanec v Bagdádu po drobné disputaci, jejímž cílem bylo naznačit, že tady na rozdíl od Timoru nevelí OSN, ale americká armáda.

De Mello, jak se později ukáže, nehodlá hrát podle cizích pravidel. Země zmítaná nejistotou po pádu režimu Saddáma Husajna si podle něj zaslouží jinou správu, než jakou si představují Američané.

Zkušený americký dokumentarista Greg Barker se ve svém teprve druhém hraném snímku pokouší o až staromilské propojení dvou žánrů, politického dramatu a romance. Tvůrce, který se životu de Mella už věnoval ve stejnojmenném dokumentárním snímku z roku 2009, se po více než dekádě vrátil k dramatickým osudům charismatického diplomata. Ten tragicky zahynul na misi v Iráku při incidentu, který byl zlomový pro celé západní působení v zemi.

Přímo tam, do rozvalin budovy OSN zasažené bombovým útokem, snímek zavádí publikum brzy po začátku. A odtud, z temnoty a prachu, se vydává do různých zákoutí minulosti. Nachází v nich muže, kterému v očích stále plane stejná vášeň, za níž byl během studentských nepokojů roku 1968 dočasně vyloučen ze Sorbonny.

O několik dekád později nachází Sergio - jehož, jak se dozvíme, takřka všichni oslovují křestním jménem - spolužáka v nečekaných místech, v Kambodži mezi Rudými Khmery. De Mello jako první muž v OSN úspěšně vyjednával s touto nacionialistickou organizací a snímek Sergio v působivé zkratce ukazuje, proč se mu to povedlo.

V cestách do minulosti však tvůrci nacházejí nejen schopného diplomata, ale také rozvedeného muže a nefunkčního otce, který nezná věk ani alergie svých synů a vždy dá přednost práci před láskou. Až na silnici v Timoru potká běžkyni, která to možná dovede změnit. A přimět pracovitého diplomata, aby zaplál vášní nejen pro zaměstnání.

Sám režisér Barker ovšem nakonec podlehne vášni pro filmařské téma. Jeho skoky časem mají promyšlenou strukturu, která až poměrně pozdě odhalí divákům jedno klíčové rozhodnutí, jež vedlo k tragickému incidentu. Emočně už ale zdaleka nefungují tak dobře. Přehnaný sentiment a učebnicově sterilní romantika hrdinu nepolidšťují, činí spíše opak.

Drama Sergio je tak přehlídkou klíčových momentů v kariéře muže, který chtěl zlepšit svět. V jednotlivých scénách i díky Mourově herectví ožívá rozhodný, ale též empatický diplomat. Nejde však o plastický portrét, neboť naráží na příliš mnoho šablon a klišé o pracovitých lidech, kteří při snaze zachránit svět nevidí své nejbližší okolí.

Mnoha interiérovým scénám - ať už milostným uprostřed dřevěných chýší Timoru, nebo dramatickým v ruinách Bagdádu - režisér Barker dává rutinní televizní vizáž. Ta spolu s některými ohranými dramatickými prvky, jako je střihová montáž podobně vypadajících záběrů idylických vln a ničivé exploze, posouvá film dál do říše průměrnosti.

Z ní jej vytahují především pohlcující oči Wagnera Moury. Přes veškeré výtky ke scénáři či režii v těch očích zůstává herecký zápal, který odráží zápal skutečného Sérgia Vieiry de Mella. Toho kdysi novináři označili za směs Jamese Bonda a Roberta Kennedyho. A filmový Sergio v těch nejlepších momentech ukazuje přesně takovou směs dobrodruha a rozhodného politika. Škoda, že zůstává u těchto, byť intenzivních střípků.

Přečtěte si celý článek