Dopis kapitalisty Jannise Samarase: Je načase revidovat kapitalismus?

1 měsíc před 21

Pro aktuální vydání tištěného Forbesu jsme oslovili české miliardáře s prosbou o zamyšlení se nad současným stavem kapitalismu. Na webu vám přinášíme další z vybraných komentářů. Jannis Samaras je ‚pan Kofola‘, který vzkřísil tradiční českou ikonu a udělal z ní rozsáhlé byznysové impérium.

Ve svém textu přemítá nad tím, zda by světu nemohl vládnout kapitalismus s morální integritou.

Ptáte se, jestli je načase nějak revidovat kapitalismus? Je to systém starý 200 let – jistě že ho čeká nějaká změna. Kdyby se systémy neměnily, žijeme pořád ještě v otrokářské společnosti. Nedávno jsem byl na přednášce na téma, jak si idealizujeme antiku, přitom antická demokracie byla závislá na práci otroků a významná část lidí byla jen mluvící nástroje.

Zajímavější je proto sledovat, proč a jak se teď systém mění. Co je příčinou těch změn, jejich spouštěčem. Technologie? Vnější prostředí? Společnost jako taková a její kolektivní vědomí? Výjimeční jedinci, kteří ovlivňují masy?

Zároveň bychom se měli ptát, jakým způsobem se systém změní. Podívejte se na Francouzskou revoluci, kde proběhla změna zespoda, se všemi hnusy, které to s sebou nese. V Rakousko-Uhersku oproti tomu proběhla změna seshora, Josef II. zavedl reformy a ušetřil stát nepokojů a násilí, ale nebyl schopný demontovat feudální systém od základů. Trvalo to dlouho, než se systém rozložil, a kvůli tomu společnost reálně zaostala.

Změnu, které jsme teď svědkem, nakonec budou taky hodnotit až dějiny. My se díváme na Ameriku naším středoevropským pohledem, já osobně třeba nedokážu říct, jak hluboko je tam zakořeněný rasismus, jak odůvodněné jsou protesty, kterých jsme svědky, jestli nejsou příliš násilné.

Můžu si myslet, že spousta věcí, které se teď v Americe dějí, se nepotkává se zdravým selským rozumem, ale pořád je to jen můj pohled – já tu jejich realitu nežiju.

Osobně situaci vnímám jako syndrom kyvadla. Mělo teď nějakou dobu momentum, kývlo silněji doprava, tak to teď společnost kompenzuje a kyvadlo míří zase víc doleva. Amerika je navíc specifická tím, že tam jsou jakékoli změny elitami seshora méně tlumené a jejich dopady na společnost a systém jsou prudší.

Pandemie ukázala problémy, o kterých se dlouho mluvilo, jen nikdo neposlouchal.

Když se vrátím k ústřední otázce, jestli by se měl stávající kapitalistický systém nějak měnit, musím konstatovat, že se samozřejmě už mění. Protože koronakrize to naše společenské uspořádání někam posouvá.

Zároveň si nemyslím, že by nás přímo vykolejila, jen urychluje některé trendy, ty dobré i zlé. Pandemie ukázala ve vší syrovosti problémy, o kterých se dlouho mluvilo, jen nikdo neposlouchal. Akcentovala nesoběstačnost celých regionů, závislost na zdrojích, surovinách i potravinách, a demonstrovala, jak je systém závislý na globalizaci – na kánonu současného kapitalismu – ve skutečnosti zranitelný.

Je potřeba, aby se kapitalismus měnil i jinak než v tom pandemickém urychlovači částic? Je načase zpochybňovat jeho samotnou podstatu, pokrok poháněný tvorbou zisku?

Související vydání

Kromě fyziky, matematiky a chemie, které popisují přírodní zákony a jsou při tom velmi exaktní, je jediná člověkem vymyšlená metrika účetnictví. Počítá, jak jsme úspěšní v multiplikaci zisků, což je taky základní metrika kapitalismu.

My se v Kofole už nějakou dobu zabýváme tím, jak tuhle metriku smysluplně rozšířit. Přidáváme parametry udržitelnosti, prospěšnosti toho, co děláme, ale setkáváme se s tím, jak špatně měřitelné tyto snahy jsou.

Když třeba dodavatel deklaruje, že zasadil tisíc stromů, tak je skutečně zasadil? A pokud ano, má to pozitivní dopad a zasadil je hodnotně, nebo je to jen plantáž? Nebo firma investovala do nadace, pomáhá charitě, ale co je to za nadaci? Dělá svoji práci zodpovědně? Má to celé nějaký dopad, nebo je to jen dobré PR?

A teď to všechno měřte a kvantifikujte, když se chcete posunout z té multiplikace peněz někam dál…

V plošném posunu od zisků k hodnotám by mohly pomoct hlavně korporace, které mají velkou sílu, velký výtlak. Nechci je tu nijak dehonestovat, nerad bych se přidával k davu zaslepených kritiků. Zároveň si však myslím, že si za tu opozici korporace můžou samy, a je to škoda.

Když se podíváte na produkty, které vyrábějí, na ty špičkové technologie, jaké mají k dispozici, jak mají nainvestováno, tak je obrovská škoda, že nedávají ve svém rozvoji důsledný důraz i na kvalitu a udržitelnost.

Představte si třeba oplatku. Vím, oplatka nezmění celý systém, ale je na ní jednoduchou optikou vidět, jak to myslím. Korporace mají technologie na to, aby tu oplatku vyrobily ze základních dobrých surovin, bez vysoce průmyslově zpracovaných komponent a zbytečné chemie. Uměly by to udělat poctivě, v masovém měřítku, levněji než vy doma, to vše díky automatizaci.

Je potřeba zastavit a začarovaný kruh opustit.

Jde jenom o to, jak si samy nastaví hranice. Jenže vysoká konkurence a zákazník senzitivní na cenu tlačí firmy k tomu, aby místo kvalitních surovin hledaly náhražky. Jen díky nim je možné, že už 20 let ta oplatka stojí pořád 10 korun. A to je podle mě velká chyba korporací, že na takovou hru přistoupily a nechaly se dotlačit tak daleko.

Jsme v situaci, kdy je potřeba se zastavit, najít v sobě dostatek morálky a invence na to, ten začarovaný kruh opustit. Morální integrita je samozřejmě dobrá jen do té doby, dokud dokážete zaplatit zaměstnancům. Musíte mít právě tu invenci, abyste byli schopni konkurovat, a zároveň udržet kvalitu produktu na úrovni, která je pro vás morálně akceptovatelná.

Bylo by krásné, kdyby nový světový řád byl právě kapitalismus s morální integritou. Jenže taková věc se nedá nařídit ani zařídit shůry, to musí přijít zespodu. To říkám s vědomím, že morálka je velmi relativní pojem a ani pro nás v Kofole nebyly ty hranice vždycky nastavené stejně.

Na začátku jsme se řídili podle hesla nebát se a nekrást, být poctiví, platit zaměstnancům. A teprve postupně jsme sami pro sebe přidávali další kritéria, jako třeba práci s lokálními surovinami.

Ještě před 15 lety nám bylo úplně jedno, odkud surovina je. Vůbec jsme to neřešili. Dokonce jsem i já sám věřil tomu, že pokud někde ve světě umí někdo levněji vyrobit to, co potřebujeme, tak to tam máme nakupovat – i když to pak popluje přes půl zeměkoule.

Až postupně jsme se vrátili ke kořenům, třeba že si bylinky zpracováváme sami místo nakupování hotových extraktů. Ale došli jsme k tomu sami, bez vnější regulace.

Nakonec největší hlas v celém tom kapitalistickém systému má spotřebitel. Máte jenom jedny peníze a záleží na vás, jak je utratíte. Je to v důsledku mnohem mocnější hlas než lístek ve volbách. Když budete vybírat dobře, můžete pomoct změnit svět.

Já věřím v osobní svobodu. A budu doufat, že lidé a jejich firmy se svobodně rozhodnou k tomu dělat kapitalismus s pevnou morálkou. Protože když to tak nebude, tak společnost ten nápor ze všech stran neunese a rozpadne se. A možná už jsme svědky lehké eroze.

The post Dopis kapitalisty Jannise Samarase: Je načase revidovat kapitalismus? appeared first on Forbes.

Přečtěte si celý článek